Vůně ženy

V poslední době nemůžu pustit z hlavy báseň Jaroslava Vrchlického. Myslím, že se jmenuje Píseň:

Jest večer- kouří se z lesů,
červánek stromy prokmitá,
kytici vřesu ti nesu,
je celá rosou pokryta.

Každý ten nejmenší kalich,
plá jak by protkán rubíny,
nesu ti v kvítkách těch malých
své lásky velké hlubiny.

Na základce jsem ji přednášela na Pražském Vajíčku. Dostala jsem se s ní až do okresního kola, kde jsem to pohnojila úryvkem z Džibrán Proroka( mámin výběr!). Musela jsem vypadat jako přechytralý páťák, který neví, o čem mluví…

Možná, že mám Vrchlického v hlavě proto, že vybírám báseň, kterou bych chtěla použít na svatební oznámení. Snad dnes konečně seženu knihu milostných básní, o které jsem jednou slyšela. Líbí se mi totiž, když si lidé na svatbě říkají sliby, které si sami napsali. A také zamilované básně na pozvánkách, což je tak trochu paradox vzhledem k mému přístupu ke svatbám. Nejsem dostatečně romantická na to, abych věřila na „a žili šťastně a spokojeně a pokud neumřeli, žijí dál…“

Mám ráda velké svatby. Nejlepší kamarádka měla krásnou velkou svatbu. Stejně tak i všechny mé (slovy 3) sestřenice. Dvě to ještě čeká. Mě ale představa velké svatby děsí. Těším se náš malý obřad, na intimní oslavu…

Přiznávám, že si teď ulítávám na Martha Stuart´s Weddings ( speciální edice časopisu Marthy Stuartové zaměřená jen na svatby) a na svatebních oznámeních. V centru Ženevy je úžasné papírnictví Brachard, kde mají obrovská alba se vzory svatebních pozvánek. Minule jsem nad albumem Crane& comp. strávila přes hodinu. Co pozvánka, to umělecké dílo. I samotný papír je čistý luxus. A tomu odpovídá i cena.

Šaty mě zatím moc neberou. Samozřejmě mě nepřitahuje bílá barva. Proč být v barvě, která symbolizuje čistotu a panenskost, když nejsem panna? Láká mě tmavě modrá a černá barva.

Nedávno jsem v jedné knize narazila na radu, jak poznat, zda je váš vyvolený ten pravý. Když na následující otázky můžete s klidným svědomím odpovědět ano, vybrala jste správně:

• dokážete si ho představit jako otce svých dětí?
• má nějaké nešvary, které vás iritují a které se během času pouze budou zhoršovat?
• jste pro něj důležitější než jeho rodina a kamarádi?

Co se týče druhé otázky- těch nešvarů je víc než dost. Mám pro ně vlastní pojmenování:

 “ camping manners“- studenou večeři( chleba a sýr) jí zásadně z dřevěného prkénka- prý to tak Francouzi dělají;

“ up & go“- vstane a nezastele po sobě postel;

“ parfumerie“- není zvyklý se denně koupat. Místo toho používá parfémy a voňavky!Moje Novozélandská kamarádka to nazývá “ francouzkými móresy“. Ji hluboce zasáhl roční výměnný pobyt na Francouzském venkově. Její hostitelská rodina jí dovolila koupat se pouze 1x týdně. TO bylo před deseti lety. Ještě teď je z toho lehce otřesená. 

Ale abych zase jen nekritizovala, tak musím uznat, že jeho klady převyšují zápory. Například všichni mí předchozí partneři si mysleli, že jsou bezchybní a odmítali se přizpůsobit. A vztah je přeci o kompromisech a ne o tom, že za žádnou cenu neustoupím a budu si stát na svém. Tak to můj přítel naštěstí hozené nemá.

Navíc se od té doby, co chodíme na partnerskou terapii, hodně věcí zlepšilo. Oba se učíme komunikovat tak, aby tomu ten druhý rozuměl. Pojmeme-li jazyková nedorozumění( to, co se ztratí v překladu),  každý vyjadřujeme své pocity jinak. Nebo jinak chápeme to, co ten druhý říká a co chce. Donedávna mě dokázalo naštvat, že mi začal radit pokaždé, když jsem si na něco stěžovala. Zatímco já se jen chtěla vymluvit, on to vnímal, jako žádost o radu. A takových nedorozumění je hodně.

Nechci propagovat, že jsou ženy a muži jiní, že mají jiné mozky a jinak myslí. Sama tomu nechci věřit. Má feministická stránka se pokaždé kroutí hrůzou. Spíš si myslím, že jsme vychováváni jinak a naučeni vyjadřovat se jiným způsobem. Společnost od žen očekává jiné chování než od mužů a přisuzuje jim odlišné role. Což mi připomíná článek, který jsem nedávno našla na guardian.co.uk Marriage is a form of prostitution.

Přestože se považuji za feministku, dokáží mě prohlášení některých představitelek feminismu rozčílit. Je to jako u každého- ismu. Když jsem se věnovala Buddhismu, vadilo mi i tam několik věcí. Asi je smyslem každého hnutí vyvolávat pochyby, šokovat a klást otázky, na které se pak snaží odpovědět. Podstatou nicméně je, že mi tvrzení „manželství je formou prostituce“ připadá zevšeobecňující a omezené. Ostatně, můžete si názor udělat samy- stačí kliknout na název článku.